bb Od 13 do 22.6. je v KSA další týden volna – celonárodní dovolená, takže cíl je jasný – jedeme do Tanomah a pak výlet na jih 🙂
V Tanomah už jsem byl na jaře, tedy už víme, že nesmím sjet z hor. I tak je cesta s městským autem náročná – do kopce jedeme 40km/h občas i 30.. Jsme jednoznačně nejpomalejší auto na silnici 🙂 I tak po 8 hodinách a 600km dorážíme do cíle..
Noc i ráno v kempu je přesně jako minule – v noci parádní teplota na spaní, řev opic o oslů, štěkot psů, ale určitě lepší spaní než ve městě 🙂 Po snídani následuje povinný „tradiční“ výstup do jeskyně a pár kýčovitých fotek 🙂
Pak už můžeme do skla a lézt 🙂
Holky se seznámily s materiálem, pochopily co znamená lézt „slaby“ – plotny a můžeme vyrazit na cíl prvního dne – Sky Bridge. Než tam dojdeme začíná bouřka, takže se Sky Bridge odkládá a jsme rádi za převis. Z protější stěny jdou hned vodopády, tak máme aspoň představu kolik vody padá 🙂
Pár fotek z kempu 🙂
A pár foglů co nás okukovali
Další den se jde na Wall of Shadow a lezení je opět parádní – 25m poctivého lezení v každé cestě. Většinou plotny, ale i slušný převis se najde. Klasifikace oproti včerejšku lehce přitvrdila, ale holky se toho nebojí a hlavně Áďa poctivě tahá vše od 5b do 5c..
Další ráno nás pozval soused na kávu – dostali jsme přednášku o tom jak se Arabská, pardon Saudská káva připravuje a musíme si dokoupit nějaké ingredience a nádobí – hlavně kardamon a šafrán. Mezi tím vzali opice náš kemp útokem a odnesli balík baget – naštěstí jen ten..
Poslední den lezení konečně dáváme i Sky Bridge 🙂 a pár dalších slabů 🙂
Stále pod dohledem opic, které hlídají, jestli nenecháváme někde nějaké zbytky..
Následuje už jen výstup na malou homoli nad kempem, pár fotek a další den odjez směr Wadi Lajab
Je úterý ráno – sedáme do auta a míříme do Wadi Lajab – jedná se o častý cíl turistů – zelené údolí uprostřed suchých hor. Teče zde řeka, dělá tůně ve kterých se dá plavat..
Bohužel do cíle nedojedeme – po 4 hodinách cesty, 10km před cílem vzdáváme – je to tak moc do kopce, že to naše auto nedává – teplota jde vysoko a jednička už to nechce brát. Přeci jen jsme dost daleko od baráku na to tady zůstat. Navíc zdejší specifika – retardér v nejprudším stoupání nám dává také zabrat – málem jsme se už nerozjeli..
Nic.. otáčíme a míříme na další cíl – Farasan Island – dle doporučení kolegů jsou to Saudské Maledivy, tedy mus have.. Další hodina a půl cesty do Džizan do přístavu kde nám velmi milý Border Guard se samopalem vysvětlí, že musíme mít registraci na loď a po ecelých 10ti minutách i řekne kde se registrovat (neuměl moc anglicky). Úřad pro registraci na loď najdeme snadno a samotná registrace nezabere ani 30 minut – trajekt je zdarma a jede další den ve 13 hodin. v 11:30 máme být na místě. Paráda, jdeme do hotelu, sprcha, večeře, káva, zákusek, televize, pohoda..
Ráno rychlá snídaně v Libanonské restauraci – Falafel Plate a pak už do přístavu. Je to opět komplikované – musíme se rozdělit – pěší do haly a já s autem do fronty. Holky úspěšně projdou registrací a čekají na nalodění. Né tak já.. Po necelých 2 hodinách (přijeli jsme v 11:30 a ještě není 1) konečně pochopím že nás na loď nepustí. Auto z půjčovny není registrované na mě, ale na Nassera.. Včera to nebyl problém, ale dnes už je.. Mezi tím prošlo auto rentgenem – velký autobus s rukou jezdil okolo a kontroloval zbraně..
Nicméně, na loď nesmíme, takže z5 do Jeddah – čeká nás 700km po pobrřeží – paráddních 9 hodin jízdy, kdy je na dálnici každých 10 minut retardér, to aby řidič nezaspal.. Před půlnocí dojíždíme do cíle a dopravní zácpa v Džíddě je už jen drobná nepříjemnost 🙂 7 dní na cestě, skoro 2000km, parádní dovolená plná nových zkušeností a zážitků – holky se asi seznámili s KSA dostatečně 🙂
